Moje 22 narozeniny po Anglicku :)

Před dvěma dny v pondělí 24.11, jsme oslavila svoje 22 narozeniny. Bylo to úžasné, i když jsem pracovala. :)

Ráno jsem vstala jako obvykle před sedmou hodinou, převlíkla jsem se z pyžama a šla jsem si vyčistit zuby, než jsem stihla otevřít dveře, už mi na ně bušily děti. Otevřela jsem dveře a děti a rodiči mi už přáli a do rukou mi podstrkovali dárky :). Všem jsem poděkovala a šla pokračovat v práci. Vždycky, když se něco má dít ráno, tak jsou všichni vzhůru :D, jinak je nemůžu dostat z postele :).

Od rodinky jsme dostala, manikúru (jsem tu 7 měsíců a nebyla jsem si ji schopná koupit, takže docela příhodný dárek :)) Dále jsem dostala balíček kosmetiky na cesty od Dove. (Však to znáte zmenšený šampon, sprchový gel, krém ...)

Pak jsem dostala přívěšek ve tvaru srdce s řetízkem, malý čokoládový dort a to nejdůležitější tady přáníčko. :D (tady se tím žije, tady je mají na všechno a všude :D )

Po ranním běhu s dětmi, jsem šla do kurzu Angličtiny. Po kurzu jsem si zaskočila do Costa Coffee, na moji oblíbenou horkou Belgickou čokoládu (co jsem tady, tak jsem si na ni vypěstovala závislost, ale ona je opravdu výborná !!:) )

Večer se objednalo jídlo s Čínské restaurace. (Co jsem, tady miluji čínské jídlo, ale víc zbožňuji indické.) Objednali jsme si: fried rice s kuřecí masem, nudle s kuřecím masem a pak kuřecí maso v sladké čilý omáčce, bože to byla mnamka :)

Pak přišel na řadu můj dort, samozřejmě mi i zazpívali Happy Birthday  a 22krát zatleskali :D

Oslavovat svoje narozeniny budu až v sobotu se svojí sestrou Petrou, kterou jedu navštívit. Pojmeme to jako nakupovací maratón :D

Lucy

Jazykový kurz ESOL v Anglii

Zažila jsem mnoho úžasných věcí, o kterých vám budu psát průběžně. Dneska budu psát o Anglickém kurzu ESOL, který navštěvuji.

Rodina a bývalá au pair mi řekli o tomhle kurzu, měl být zdarma, ale nebyl, to se dalo čekat :D. Abych se mohla zaregistrovat, musela jsem zavolat na číslo, které jsem si vzala od paní z knihovny v Oadby. Když jsem tam volala, moje angličtina byla děsná, ale věděla jsem, na co se mě budou ptát, protože předním tam volala má kámoška Míša, která, pracuje taky jako au pair a má taky indickou rodinu. Míša přijela o týden dříve než já.  

Samozřejmě jsem měla smůlu, a hovor přijal muž :D, takže jsem mu moc nerozuměla :D, ale chtěli po mě základní údaje (jméno, příjmení, adresu, telefon…) a to všechno jsem samozřejmě musela spelovat :D

Z a pár dní jsme měla další hovor, ale už jen z mojí tehdy budoucí učitelkou, ta mi jen řekla, kdy je první setkání, abych vyplnila další kupu papírů. První setkání bylo v pondělí už ani nevím který den, ale myslím, že 29. Srpna. Jelikož Kaavya ještě nechodila do školy, musela jsem ji na ty 3 hodiny nechat u přátel mojí rodiny, tak jsem se poprvé setkala s Davinia (Španělská au au pair), tak jsem ji vzala sebou :D, konverzace byla zajímavá, a ten španělský přízvuk, pane bože ze začátku jsem ji vůbec nerozuměla i Míša měla problém a to chodila na jazykovku. Když jsme dorazily do knihovny,  potkala jsem se s Míšou a šly jsme čelit všemu tomu papírování, které na nás čekalo spolu s učitelkou. Učitelka nás podle jejího rychlého testu roztřídila do tříd, všechny jsme byli v jedné a to v EASY (lehká angličtiny, základy), Kurz je každé Pondělí od 9:30-12:00 hod (Pokud jsou prázdniny, státní svátky, tak není.  Učitelka je úžasná, jmenuje se Mumtaz.

První lekce byla 22.9 2014. Ve třídě je nás 8 holek:

 3 ze Španělska: Davinia (25), Gema (21), Inés (19), (všechny au pair).

Já (22) a Míša (26) z Česka.

1 z Číny: Bianan (36).

2 z Bangladéše: (Nevím, jak se píše jejich jména, napíšu jich foneticky) Šuli (19) a Regina (24).

První lekce byla převážně o seznamování, a učení jmen ostatních :). Další lekce probíhaly podobně ze začátku, ale vždycky jsme odešly s domácím úkolem.  V pondělí mě čeká už 10 lekce. Celkem do konce roku zbývají už jen 3 lekce, pak přijde pauza a pojede se dalších 10 lekcí. Pak přijde další pauza a pak posledních 11 lekcí. Kurz je zakončen zkouškou, která je v ceně.

Cena:

Za Podzim (12 lekcí) cena byla 55 Liber (cca 1925 Kč).

Za Jaro (10 lekcí) cena byla 55 Liber (cca 1925 Kč).

Za Léto (11 lekcí) cena byla 55 Liber (cca1925 Kč).

Já platila celý kurz dohromady (165 Liber (5775 Kč), ale dá se zaplatit jen období nebo lekce. ( jedna lekce stojí 5 Liber (cca 175 Kč). Cena je přijatelná podle mě a navíc mě rodina skoro půlku zaplatila, tedy 80 Liber. :)

Co jsem všechno probrali?

Moc toho není, protože kurz je jen jednou týden a jen 2.5 hodiny, toho moc nestihneme. Nejdůležitější je procvičovat doma mluvení. Zatím jsme probrali: - Tvoření otázek, - slovíčka pro vytvoření receptu,- kázali jsme si  jaké  jsou rozdíly mezi minulý, přítomným a budoucím časem, - probraly jsem minulý čas, - kdy se používají velké písmena, - probrali jsem A, AN, THE, - čísla, - probrali jsem jednu z nejdůležitějších charit v Anglii (children in need),  -  spojky ( or, and, because, beu, until., so , then…), - časové spojky (later, earlier, efore, in the end, meanwhile, next, just then, as soon as possible, finály, after, without warning, in due course, several months later, suddenly, inthe beginning)

Taky jsme dostali hodně domácích úloh, zaměřená na témata (napsat o ČR, napsat příběh a použít časové spojky, naspat o svém dětství a použít spojky, pak hodně papírů na vypracování. Prostě se o víkendu nenudím :) :D .

Hodně používáme tuhle stránku (vlastně vždy): www.bbc.co.uk/skillswide/english 

Musím říct, že od té doby co navštěvuji kurz, tak jsme na to lepší s angličtinou o 100%. V kurzu převážně mluvíme, tak jsem se hodně rozmluvila a nedělá mi problém mluvit v delších větách bez toho, abych se pořád opravovala :).

Já osobně ráda chodím do kurzu, protože se tam můžu pokecat anglicky a necítím se jak debil, když mi někdo něco nerozumí. A poslední dobu miluji angličtinu a to, když jsem se přijela , tak jsem neměla ani základy :D.

Musím říct, že největší problém je rozumět Španělkám a té Číňance, stojí mě to vždycky všechny síly, abych porozuměla, ale poslední dobou to zvládám. :)

Lucy :)

30ti denní výzva: 15tý den

Dneska mám za sebou 15ctý den, 30ti denní výzvy, takže polovina zamnou :). Můžu říct, že zatím dobrý. Prvních 14 dnů nebylo nějak náročných pro mě, dnešní cvičení bylo o trochu těžší, ale né zas o moc. Můžu říct, že na sobě pozoruji změny, moje tělo je o trochu pevnější, lepší spánek, zvykla jsem si cvičit každý den a hlavně jsem si vytyčila čas, který strávím jen cvičením a ničím jiným, kdybych to tak neudělala, tak bych se nikdy k tomu nepřinutila.

A jak to probíhá?

Začnu kardiem, které jedu 8 minut podle videa, Poté dynamický střečink  (rozcvička), podle videa asi 5 minut, pak nějaké cviky, (to je ta nejdelší a taky nejhorší část) a zakončení zase strečinkem (jak říkají instruktoři, dát pokyn svalům, aby začali odpočívat) jedu zase podle videa kolem 8 minut. Ze začátku jsem strávila cvičením 1 hodinu a dnešní cvičení trvalo skoro 2 hodiny ! A to se fakt neflákám :)

Většinou je to 6 cviků, např. 3 na ruce a 3 na nohy, cviky se dělají v několika opakování, (po kolika opakování, jak dlouho trvají přestávky mezi opakováním a kolikrát, je tam všechno napsané.

Tahle výzva není jen o cvičení, ale taky o stravování (je přiložen všeobecný jídelníček, co jíst co ne, kdy jíst a kdy ne a podobně), o tom, že musíš dodržovat pitný režim, mít dostatek spánku a taky nějaký ten relax nesmíme zapomenout.

Samozřejmě jsem necvičila všech 15 dní, protože jsou vytyčeny dny, kdy necvičíš. Někdy každý 3tí den někdy později.

Nejvíce na tom mám ráda, že to jaký cviky budu cvičit, se dovím, až v ten den, kdy mi pošlou mail, ve kterém jsou pokynu, jak zjistím, co mě ten den čeká a nemine:). Takže každý den něco jiného, žádný stereotyp :)

Lucy :)

Pekelné počasí v Anglii

"Můj život cestovatelky"

Běžný pohled na mě, jak jdu do školy pro holky.

Každý by čekal nebo četl, že v Anglii jenom prší. Není tomu tak. Já jsem čekala že tady bude každý den jen pršet a pršet ale není tak hrozný. Samozřejmě tady prší mnohem více než v Česku.

Když jsem sem přijela v květnu, tak asi tři týdny opravdu jen propršelo. Byla jsem zděšená, ptala jsem se sama sebe kam jsem to přijela. Sluníčko, prosila jsem o sluníčko. Také jsem četla že v UK hodně prší. Po těch třech týdnech konečně vysvitlo. Naladilo mě to úplně jinak, vnímala jsem všechno jinak. Pak se blížily letní měsíce, neřekla bych že to bylo léto jako u nás. Bylo teplo, některé dny i tropicky ale když to srovnám z Českem tak nic moc. V domě bylo pořád příjemně, žádné chlazení ledem. Děti tady mají později prázdniny, proto i za takového horka které někdy bylo, chodily do školy. Samozřejmě po škole se vždycky stříkaly hadicí nebo chtěly abych jim napustila malý bazének. Holky milovaly léto. Léto jako léto se dalo považovat jen tak tři týdny, kdy bylo opravdu letní počasí. Sluníčka jsem si samozřejmě užívala jak jen to šlo. Vždycky když to šlo, tak jsem se opalovala a chytala bronz. Léto bylo velice rychle za náma a děti zase začaly chodit do škole.

V tuhle dobu tedy listopadu, už je tady velmi sychravo a častěji prší. Už jsem vytáhla rukavice a čepici. Pro holky to mám kousek, asi pět minut ale i tak si nasadím čepici a rukavice. Nejhorší tady je ukrutný vítr, který snad nikdy neutichá. Ráno mlha, vítr a většinou i déšť. To to hrozná kombinace, nikde žádné sluníčko jenom prší a do toho ten vítr při kterém nemůžu udržet ani deštník. Deštník držím vždycky oběma rukama, aby neuletěl, ale i tak se mi už ohnul. Vždycky mám červenej čumák když je venku taková zima, holkám to přijde směšný. Bude hůř, nevím jak tady zatím probíhá zima kolik tu napadne sněhu, jestli vůbec napadne. Prej tu skoro nesněží, tak uvidíme, doufám že napadne abychom si z holkami udělaly sněhuláka neboli Olafa z pohádky Frozen, který je tady tak oblíbený. Líbí se mi tady, jak z ničeho nic během pár sekund začne tak moc pršet že nevidím ani protější barák, deště jsou tady dost náhlé. Není tady vyjímkou že svítí sluníčko a prší, to se tady dějě běžně. Když se blíží bouře, tak to tady vypadá jako před katastrofou, hrozitánská tma.

Když to shrnu, tak je tady mnohem chladnější podnebí. Doufám, že zimu nějak přežiji a neumrznu.

Pas a pusu Vaše Petra.

Moje nová Rodinka 2

Tak kde jsme, to minule skončily? Už vím! Přílet Do Anglie, přesněji do Lutonu :)

Když jsme vystoupila z letadla spolu s mojí sestrou, byla jsem zmatená, první otázka co mě napadala: Jak se dostaneme do hlavní haly? Ale hned mi přišla odpověď :D. Půjdeme z davem :D . Dav nás přivedl na místo kde jsme si vyzvedli zavazadla a pak do haly. Na sestru měla čekat její host mamka, ale jelikož byl špatný provoz, tak přijela později. My jsme čekali a vyhlíželi ji, najednou vím nějakou paní, jak pobíhá tak a zpět a někoho hledá. Říkám ségře: Není to Veronika? (tak se jmenuje její host mamka) Sestra mi záporně odpoví a pak jí začne vyzvánět mobil. Samozřejmě jí volala Veronika. Ta paní před námi zrovna taky někomu volala. Tak ségra na ni zavolala jménem a čekal jestli se otočí :D. Samozřejmě se otočila :D. Se ségrou se jsem se rozloučila a vydala jsem se najít svůj autobus do Leicesteru.

 Měl jet ve 2 hodiny odpoledně, samozřejmě v tu dobu odjíždělo dalších 6 autobusu stejné společnosti (National Express). Pobíhala jsem od jednoho autobusu k druhému a ukazovala lístek :D, protože jsem se nezmohla ani na jedno slovo. :D Vůbec jsem nevěděla jak to funguje podle čeho autobus poznat apod. Nejhorší při tom pobíhání bylo to, že jsem musela sebou vláčet 30 kg. Na mě musel být pohled. Ale kdo hledá, ten najde a já našla. Cesta z Lutonu do Leicesteru trvala něco přes 2 hodiny, celou cestu jsem se kochala přírodou a městy, kterými jsme projížděli. Prostě jsem čučela z okna :D.

Vystoupila jsme na autobusovém nádraží, vzala si zavazadla a než jsme se stihla, porozhlédnou okolo, už za mnou letěla Geetha (poznala jsem ji hned, její uhlově černé vlasy až po zadek nešlo přehlédnout :)). O pár sekund jsem seděla v autě i s dětmi :). Celou dobu jsme se na nic nezmohla, jen poslouchala, co si děti povídají. No snažila poslouchat, ale totálně jsem  jim nerozuměla :D. Z Leicesteru do Oadby jsme jeli přibližně 20 minut. Když jsem přijela, Geetha mi pomohla se zavazadlem. Ukázala mi můj pokoj. Vybalila jsem si a za chvíli, už jsem měla v mém pidi pokoji nedočkavé děti se spoustou otázek, všechno jsem to odkývala samozřejmě. Dali mi Figaro čokoládové bonbóny :D. (Byli výborné, ale většinu snědli děti v ten den.) Já jsem jim taky na oplátku dala malé dárečky: pexeso, lentilky, brumíky :D. Pak pro ně přišla máma a řekla jim, že jsem unavená po dlouhé cestě, že mě mají nechat spát. Chtěla jsem zavolat domů nebo ségře, ale heslo na wifi mi dali až druhý den :D.

Celou neděli, pondělí (všichni byli doma, byl totiž státní svátek) a úterý (Geetha má volné úterky) mě Geetha seznámila s prací a se vším okolo. (Kde je škola, školka, hřiště pro děti apod.) Jsem ráda, že jsem v této rodině, i když je to někdy s dětmi těžké. Ale nejhorší pro mě vždycky je, když mají děti prázdniny. To je teprve peklo :D

 Tady jsou fotky dětí, o které se starám. (Mé zlatíčka většinu času)       Harish (10) a Kaavya (5)