Moje
rodina si mě našla přes tenhle web: www.aupair-world.net, na který jsem se zaregistrovala 18.3
2014. Než jsem našla tuhle rodinku, dalo mi to hodně práce a stálo hodně nervů,
předtím jsem si psala s hodně rodinami, ale některé rodiny požadovaly,
abych přijela do 4 dnů, což nebylo možné. Matka této rodinky mě kontaktovala a
první co požadovala, byl rozhovor na skype, tak jsem ji nic neodepsala.(Já vím
zbabělé, ale moje angličtiny byla nulová a skype jsem se chtěla vyhnout zakaždou cenu.)
Mezitím si moje sestra našla rodinu a tak jsem se rozhodla najít si nějakou
kousek od ní. Měla jsem štěstí a našla jsi sice jen tuhle rodinku, které jsem předtím
neodepsala, ale i tak jsem byla ráda.
Tak
jsem jí zkusila odepsat. (Celou dobu jsem komunikovala jen s host mamkou.)
K mému štěstí nepožadovala hned skype a začaly jsme si dopisovat. Potom
nastala ta chvíle, kdy už skype byl nutný. Měla jsem šílený strach, počítala
jsem, že se jen pozdravíme, ukáže mi děti a manžela a hovor bude trvat maximálně
15 minut.
Ale
samozřejmě takové štěstí už jsem neměla hovor trval 2 hodiny a host mamka na mě
spustila spoustu otázek :D. Většinu jsem odkývala protože jsem nerozuměla :D. Geetha
(jméno host mamky) to pochopila a zeptala se mě, jestli má zavolat současnou
au pair, naštěstí to byla Česka :), měla jsem veliké štěstí,
protože při dalších rozhovorech byla přítomna. Bylo to jednodušší.
S Geetha
jsem si psala 4 dny, absolvovala 3 rozhovory přes skype a za týden už jsem byla
v Anglii :) . Šílené já vím, byl
to jen týden a já musela stihnou tolik věcí udělat, však to znáte, dokupovaní
věcí které chyběli, balení, létání po úřadech, pojišťovnách, koupení letenky a
jízdenky na autobus do Leicester. Naštěstí jsem v tom nebyla sama, ségra
letěla ve stejný den a stejným letadlem! Když si na to vzpomenu, chce se mi
smát.
Pak
nastal ten dlouho očekávaný den, kdy nás naši rodiče vezly do Brna na letiště. Když
jsme stála na letišti, byla jsem vyděšená a v duchu si říkala? Co to sakra
dělám? Chci to vůbec? Ale už nebylo cesty zpět, rodina mě očekávala a já měla
nějakou povinnost vůči nim, když jsem jim na ty kývla. Na letiště za mnou
přijela má kamarádka Nikča, aby se semnou rozloučila. Moje mamka samozřejmě brečela,
která mamka by nebrečela, když jí odjíždí dvě dcery.
Řekli
jsme sbohem, a pak prošli odbavování. Se sestrou to byl náš první let.
Let
trval přibližně 2 hodiny. A my si ho užívaly a zároveň se modlily, aby se něco
nestalo. Když letadlo dosedlo na dráhu, všichni jsme tleskali, a já si oddechla,
že let už je za mnou. Vystupovaly jsme na letišti v Lutonu. A já si uvědomila, že není cesty zpět, a když se na
to teď dívám zpětně, Nelituju toho!
O
tom co se dělo pak, příště.
Lucy
Žádné komentáře:
Okomentovat