Moje nová Rodinka 2

Tak kde jsme, to minule skončily? Už vím! Přílet Do Anglie, přesněji do Lutonu :)

Když jsme vystoupila z letadla spolu s mojí sestrou, byla jsem zmatená, první otázka co mě napadala: Jak se dostaneme do hlavní haly? Ale hned mi přišla odpověď :D. Půjdeme z davem :D . Dav nás přivedl na místo kde jsme si vyzvedli zavazadla a pak do haly. Na sestru měla čekat její host mamka, ale jelikož byl špatný provoz, tak přijela později. My jsme čekali a vyhlíželi ji, najednou vím nějakou paní, jak pobíhá tak a zpět a někoho hledá. Říkám ségře: Není to Veronika? (tak se jmenuje její host mamka) Sestra mi záporně odpoví a pak jí začne vyzvánět mobil. Samozřejmě jí volala Veronika. Ta paní před námi zrovna taky někomu volala. Tak ségra na ni zavolala jménem a čekal jestli se otočí :D. Samozřejmě se otočila :D. Se ségrou se jsem se rozloučila a vydala jsem se najít svůj autobus do Leicesteru.

 Měl jet ve 2 hodiny odpoledně, samozřejmě v tu dobu odjíždělo dalších 6 autobusu stejné společnosti (National Express). Pobíhala jsem od jednoho autobusu k druhému a ukazovala lístek :D, protože jsem se nezmohla ani na jedno slovo. :D Vůbec jsem nevěděla jak to funguje podle čeho autobus poznat apod. Nejhorší při tom pobíhání bylo to, že jsem musela sebou vláčet 30 kg. Na mě musel být pohled. Ale kdo hledá, ten najde a já našla. Cesta z Lutonu do Leicesteru trvala něco přes 2 hodiny, celou cestu jsem se kochala přírodou a městy, kterými jsme projížděli. Prostě jsem čučela z okna :D.

Vystoupila jsme na autobusovém nádraží, vzala si zavazadla a než jsme se stihla, porozhlédnou okolo, už za mnou letěla Geetha (poznala jsem ji hned, její uhlově černé vlasy až po zadek nešlo přehlédnout :)). O pár sekund jsem seděla v autě i s dětmi :). Celou dobu jsme se na nic nezmohla, jen poslouchala, co si děti povídají. No snažila poslouchat, ale totálně jsem  jim nerozuměla :D. Z Leicesteru do Oadby jsme jeli přibližně 20 minut. Když jsem přijela, Geetha mi pomohla se zavazadlem. Ukázala mi můj pokoj. Vybalila jsem si a za chvíli, už jsem měla v mém pidi pokoji nedočkavé děti se spoustou otázek, všechno jsem to odkývala samozřejmě. Dali mi Figaro čokoládové bonbóny :D. (Byli výborné, ale většinu snědli děti v ten den.) Já jsem jim taky na oplátku dala malé dárečky: pexeso, lentilky, brumíky :D. Pak pro ně přišla máma a řekla jim, že jsem unavená po dlouhé cestě, že mě mají nechat spát. Chtěla jsem zavolat domů nebo ségře, ale heslo na wifi mi dali až druhý den :D.

Celou neděli, pondělí (všichni byli doma, byl totiž státní svátek) a úterý (Geetha má volné úterky) mě Geetha seznámila s prací a se vším okolo. (Kde je škola, školka, hřiště pro děti apod.) Jsem ráda, že jsem v této rodině, i když je to někdy s dětmi těžké. Ale nejhorší pro mě vždycky je, když mají děti prázdniny. To je teprve peklo :D

 Tady jsou fotky dětí, o které se starám. (Mé zlatíčka většinu času)       Harish (10) a Kaavya (5)